Projevy dys. poruchy pozornosti u dětí

Specifické poruchy učení se neprojevují pouze ve čtení, psaní, pravopise a počítání, ale postihují:

• kognitivní (poznávací) procesy s typickými poruchami krátkodobé paměti, v pracovní paměti, v procesu automatizace a v soustředění
• sociální vazby jedince
• v souhrnu mohou ovlivnit celou osobnost dítěte

Dyslexie

Jedná se o sníženou schopnost naučit se číst běžnými vyučovacími metodami - přiměřenými rozumové úrovni, typické jsou: obtíže v rychlosti, správnosti, porozumění čtenému textu.

Specifické chyby při čtení:

• snížená schopnost spojovat psanou a zvukovou podobu hlásek
• odchylky ve zrakovém vnímání - nedostatek schopnosti diferencovat optické obrazy; obtížné rozeznávání tvarů, záměna podobných písmen - t, f, se zrcadlově podobné útvary, p, b, d…
• záměna zvukově blízkých hlásek, znělosti, měkké - tvrdé slabiky (di - dy), nerozlišení sykavek
• nedodržení pořadí, nedostatečná schopnost pravolevé orientace, inverze, sen - nes…
• nedostatečná analyticko-syntetická schopnost, obtíže při spojování písmen do slabik a slov
• vynechávání písmen, slabik, částí slov
• problém číst skupiny souhlásek
• nedodržení délek, vynechání interpunkce
• dvojí čtení
• nejistota, těžkopádnost
• domýšlení - kompenzace (umí text zpaměti, orientuje se podle k1íčových slov)
• neporozumění, čtení bez porozumění
• odlišné oční pohyby při čtení
• odchylky ve sluchovém vnímání
• deficit v oblasti jazyka

Dysortografie

Jde o specifickou poruchu pravopisu, která se týká jen určitých jevů, ne celkové schopnosti zvládnout gramatiku.

Příklady specifických chyb:

• záměna tvarově podobných písmen (tiskacích, psacích apod.)
• záměna zvukově blízkých hlásek, znělosti
• nerozlišování sykavek
• nerozlišování měkkých/tvrdých slabik di, ti, ni, dy, ty, ny
• chyby ve zvukových celcích (přehazování, vynechávání, přidávání písmen, slabik)
• nedodržení délek samohlásek, vynechání interpunkce
• problémy ve slabikách se slabikotvornými r, l
• špatné rozlišování konce slova, věty
• umí gramatickou poučku ústně, neumí ji použít v písemné podobě

Dysgrafie

Znamená specifickou poruchu grafické stránky projevu, neschopnost napodobit a zapamatovat si tvar písmen, neschopnost psát čitelně, stejnosměrně, úhledně.

Příklady specifických chyb při psaní:

• obtížné zapamatování tvarů písmen
• nestejná velikost písmen, nedodržování a kostrbatost linie
• přepisování, obtížné spojování
• záměna tvarově podobných písmen (tiskacích, psacích)

Dyskalkulie

Znamená specifickou poruchu matematických schopností.

Dle charakteristiky konkrétních obtíží se rozlišuje dyskalkulie:

1. Praktognostická - narušená schopnost manipulace s předměty konkrétními či nakreslenými a jejich přiřazování k symbolu čísla, postižena může být i schopnost řadit předměty podle velikosti nebo rozpoznávat vztahy v dimenzi více - méně.
2. Verbální - vázne schopnost slovně označovat operační znaky, pochopení matematické terminologie ve smyslu určování o…více, o…méně, krát…více, méně, nezvládá slovně označovat matematické úkony, množství a počet prvků nebo i jen odpočítávat číselnou řadu. Na slovní výzvu není žák schopen ukázat počet prstů, označit hodnotu napsaného čísla apod.
3. Lexická - typická je neschopnost číst matematické znaky a jejich kombinace, symboly, jako jsou číslice, vícemístná čísla s nulami, hlavně uprostřed, tvarově podobná čísla apod. Jedná se o podobu dyslexie v oblasti čtení číslic a čísel.
4. Grafická - se projevuje narušenou schopností psát numerické znaky, žák se neumí vyrovnat s příslušným grafickým prostorem, mívá problémy v geometrii. Jedná se o podobu dysgrafie v oblasti matematiky.
5. Operacionální - nezvládá provádění matematických operací, zaměňuje je, nahrazuje složitější operace jednoduššími, písemně řeší i velice lehké úkoly
6. Ideognostická - porucha v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi, v chápání čísla jako pojmu. Jedinec nedovede zpaměti vypočítat příklady, které by vzhledem ke své inteligenci a dosaženému fyzickému i mentálnímu věku měl zvládnout zcela bez obtíží.

Dyspraxie

Dyspraxie, mezinárodně známá jako vývojová porucha motorické koordinace, (Developmental Co-ordination Disorder, DCD) se týká dětí a dospělých výraznými motorickými obtížemi, které nepříznivě ovlivňují jejich život a schopnost učení. V minulosti byly tyto obtíže známy také pod názvy:

• Syndrom nešikovného dítěte.
• Minimální mozková dysfunkce.

Jedná se o poruchu či nezralost v uspořádání pohybů, která vede k dalším problémům v oblasti jazyka, percepce a myšlení:

• Problém základní struktury - svalová ochablost a nepružnost nebo snížený svalový tonus provázený naopak zvýšenou pružností a pohyblivostí
• Přijímání informací a plánování aktivit - obtíže promyslet a naplánovat co a jak má být uděláno.
• Percepční obtíže - v oblasti zrakového nebo sluchového vnímání.
• Obtíže vykonat pohyb (činnost) - děti mohou mít problémy s tím, že neví, jaký první krok mají udělat; mají potíže s časovou posloupností a návazností pohybů.
• Porucha v koordinaci očních pohybů patrná obzvláště při čtení.
• Porucha motoriky mluvidel.

ADHD

ADHD ("Attention Deficit Hyperactivity Disorders" - hyperaktivita s poruchou pozornosti). Základem ADHD je pak LMD (lehká mozková dysfunkce), tedy faktická změna ve stavbě nervové soustavy, čímž je způsobena změna v distribuci energie. Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce.

ADHD se většinou nevyskytuje osamoceně. Uvádí se, že 44 % dětí s ADHD trpí další psychickou poruchou - například nějakým typem specifické poruchy učení, jako je třeba dyslexie (porucha čtení), dysgrafie (porucha psaní), dysortografie (porucha pravopisu), dyskalkulie (porucha matematických schopností) apod.…) a 32 % až dvěma poruchami.

V této souvislosti je třeba zmínit, ADHD nemá nic společného s inteligencí jedince (i když v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší).

Jako základní vlastnosti typické pro lidi s ADHD, je pak možné uvést:

• Deficit pozornosti - krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času, problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky - často se mluví od narušení "harmoničnosti" pohybů u drobné i hrubé motoriky.
• Impulzivnost - rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost.
• Hyperaktivita - neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (to jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovází zvuky a komentuje je).

Často pak může být ADHD doprovázena jevy jako noční děsy, deprese a úzkost, neuznávání autorit atd.

Možné příčiny ADHD

Nejsou přesně definovány, avšak vzhledem k praktickým zkušenostem poraden lze konstatovat, že daný syndrom může souviset s takzvanou novorozeneckou žloutenkou, čili se stavem vyšší hladiny bilirubinu v krvi po rozpadu krvinek. K tomu dochází i vzhledem k různosti krevní skupiny rodičů. Vysoký bilirubin může poškodit mozek, proto se novorozenci od určitých hodnot musejí ozařovat takzvaným "modrým světlem", které urychluje rozklad a zpracování barviva. Dále se v ADHD může projevit mechanické porodní poškození mozkové tkáně nebo nedostatečný příjem jódu v těle matky.

Obecná doporučení k přístupu k dítěti s SPUCH pro rodiče

Rodina je základní výchovnou institucí. Její výchovná funkce vychází ze Zákona o rodině. Prostřednictvím této funkce rodiče přebírají odpovědnost za svoje děti. Snaží se jim zajistit odpovídající výchovu, vzdělání, bezpečí, zabývají se přiblížením základních sociálních norem uznávaných v dané společnosti.

Pro 21. století v naší vyspělé společnosti je typická pro rodinu jako instituci její snížená stabilita. Rodinné vztahy nejsou tak pevné, vztahy mezi jednotlivými členy se snadno narušují, chybí hlubší pochopení pro jednání a chování. Rodina se setkává s problémy, na které nebyla v době tzv. totality připravena, rodiče bojují se strachem ze ztráty zaměstnání, z neschopnosti udržet jistý ekonomický standard, problémy členy nezocelují, ale vedou spíše k jejímu snadnému rozpadu.

Přitom především děti s SPUCH (ale i všechny ostatní) potřebují pro svůj zdárný vývoj výchovné působení obou rodičů. V důsledku nedostatku času vázne porozumění mezi otcem, matkou, dětmi i v rodinách tzv. plně funkčních. Někteří rodiče podnikají, mají často dvě zaměstnání a na dítě jim nezbývá čas. Rozhovory s dítětem, vzájemné souznění s ním, vycházky do lesa, sportovní rekreační aktivity - to vše nahrazuje dítěti velice často televize, domácí kino, MP3 přehrávače, apod.

• Rodiče jsou prvními a nejdůležitějšími vychovateli v životě dítěte.
• Rodiče jsou odpovědni za výchovu svých potomků.
• Způsob života, který rodina preferuje, ovlivňuje výchovu dětí ve volném čase.
• Nepřímá výchova rodičů, nápodoba jejich chování a jednání je základem pro - mravní vývoj dítěte.
• Rodinu posiluje emocionální rovnováha mezi jejími jednotlivými členy.

V případě, že se v rodině vyskytne dítě s SPUCH, nejedná se o žádnou katastrofu. Přesto první sdělení diagnózy často u rodičů vyvolá smutek a zklamání. Typické bývá hledání viny u druhých, agresivní pocity a vztek na všechny kolem, ale často i na sebe samotného.

Přitom je třeba co nejdříve se pokusit o racionální hodnocení situace a umožnit dítěti, aby bylo schopno reálně fungovat ve škole i doma. Rodiče by měli své dítě podporovat, reálně mu pomáhat, být k němu důslední, dávat mu najevo dostatek své lásky.

• Rodič dítěte s SPUCH se stává současně jeho učitelem, měl by k přípravě na výuku přistupovat důsledně, systematicky, pracovat s dítětem efektivně.
• Rodič by měl s dítětem pracovat v krátkých časových intervalech, po menších učebních celcích.
• Rodinná atmosféra by měla být plná pochopení, podpory dítěte a spolupráce formou hravých činností, kterými se do školy připravuje.
• Rodiče ve svém přístupu by neměli šetřit pochvalou a oceněním snahy. Musí dítěti vysvětlit, že i přes jeho snahu je plno věcí ve škole těžkých a je zcela logické, že se něco nepodaří i přesto, že se budeme doma učit.
• Rodič by neměl zapomínat dát dítěti prostor na skutečnou volnou hru a zábavu, prostor pro pohyb.
• Rodič by měl umožnit dítěti rozvíjet se v tom, v čem je dobré co ho baví dělat. V tom spočívá největší kompenzace vzniku sníženého sebevědomí a sebehodnocení pod vlivem školního neúspěchu.

Při práci s dítětem s SPUCH či s ADHD je třeba vždy promyslet, jak může vnější odměna podpořit jeho vnitřní motivaci k plnění úkolu.

Dodržujme tedy zásady:

• Odměna musí přijít bezprostředně po splnění úkolu.
• Odměnou musí být něco pro dítě opravdu hodnotného a důležitého.
• Odměna musí být u většiny dětí hmatatelná.

Cílená podpora a pomoc rodičů závisí na:

• Akceptování problému - rodiče se musí učit akceptovat, že jejich dítě má specifickou poruchu učení, že jeho problémy nejsou projevem nedostatku snahy.
• Vysvětlení podstaty SPUCH dítěti - rodiče musí dítěti vysvětlit, že jeho problémy nesouvisí s nedostatkem inteligence, že není hloupé.
• Vytvoření přátelské atmosféry - rodiče dítěti nabídnou pomoc při překonávání obtíží. Dítě by se mělo naučit pomoc přijmout. Pomáhat dítěti, obzvláště jedná-li se o kombinaci. poruchy učení s chováním, je záležitostí minimálně na celou dobu školní docházky do základní školy.
• Zvyšování motivace ke vzdělání - dítě nesmí být pod tlakem, nesmí být nemístně zatěžováno, musí u něj převládnout pocit úspěchu. Ten se navodí i pouhým oceněním píle. Rodiče by měli dopředu počítat s možností pouze pomalého zlepšování a s malými pokroky.
• Rozumné zatížení dítěte.
• Volbě přiměřených krátkodobých cílů.
• Multisenzoriálním přístupu - učební látku procvičovat za využití co nejvíce smyslů, ne vždy se totiž podaří zjistit, který smysl dítě při učení preferuje.
• Být v pravidelném kontaktu se školou, využití reedukačních počítačových programů.

Poruchy pozornosti u dětí, jak s žákem pracovat:

• Uspořádat přehledně prostředí, kde se dítě učí. Vyčlenit pro něho pracovní plochu (nejlépe vlastí psací stůl) a skříňku pro školní potřeby (sešity, knihy, psací a malířské potřeby). Postupně dítě naučit určitému systému ukládání pomůcek jak do své skříňky, tak do školní aktovky. Pořádek v jeho školních věcech pravidelně kontrolovat, protože nepořádek a neuspořádanost odvádí pozornost dítěte, uvádí jej ve zmatek, a tak se zvyšuje jeho neklid a nesoustředěnost.
• Dítě nechat pracovat v klidném prostředí (bez puštěného televizoru nebo rádia). Udržovat s ním častější kontakt (i fyzický - dotyk, pohlazení). Pokyny dávat stručně a jasně klidným hlasem.
• Dodržovat režim dne; udržovat pravidelnost a řád při přípravě do školy. Vytvářet seznamy úkolů, které povedou k lepší organizaci práce (např. vypracovat přesný časový rozvrh domácí přípravy pro jednotlivé dny - dítě by mělo zasedat k plnění školních povinností dle možnosti vždy ve stejnou dobu) a důsledně kontrolovat jejich plnění (žák nejdříve sám jednotlivé úkoly zkontroluje a odškrtává).
• Důsledným dodržováním časového rozvrhu vést dítě k efektivnímu způsobu práce, tzn. nedovolit dítěti, aby marnilo čas zbytečným odkládáním povinností, dlouhým sezením nad knihou, aniž by se učilo apod.
• Těžiště práce (psaní domácích úkolů, opakování nové látky, přípravu pomůcek do aktovky) přesunout na brzké odpolední nikoli večerní hodiny; dle potřeby poskytovat dítěti v průběhu přípravy krátké relaxační chvilky i možnost pohybového uvolnění (např. provést několik cviků, poskoky na relaxačním míči atd.).
• Naučit dítě pracovat v kratších, ale častěji se střídajících úsecích (neučit se po sobě dva předměty stejného charakteru - např. angličtinu češtinu, matematiku a fyziku atd.). Základní učivo neustále pravidelně opakovat podle zásady krátce, ale často. Délku jednotlivých pracovních úseků přizpůsobit schopnosti dítěte udržet pozornost.
• Zadané úkoly strukturovat - rozložit je na menší kroky a po každém kroku poskytnout dítěti zpětnou informaci o výsledku (zdůraznit vždy úspěch, byť jen dílčí).
• Využívat co nejvíce různých pomůcek, ponechat dítěti možnost pracovat se stručně pojednanými přehledy učiva (převody jednotek, tabulka násobků, přehledy gramatiky atd.).
• Navodit dle možnosti vstřícnou atmosféru, která umožňuje snadnou komunikaci, do práce zařazovat činnosti, které vyžadují aktivní zapojení dítěte (např. diskuse o problému, nebo přehrávání jednotlivých situací atd.).
• Ocenit nejen dobré výkony, ale i snahu dítěte soustředěně a cílevědomě pracovat. Podpořit tak jeho sebevědomí. Dát dítěti možnost vyniknout a uplatnit se v činnostech, které rádo a dobře vykonává (sportovní aktivity, domácí práce atd.).
• Při vedení dítěte s poruchou pozornosti je třeba si uvědomit, že úroveň pozornosti ovlivňuje psychická i fyzická únava, stres, nemoc i míra motivace odvést dobrou práci.