Historie a současnost školy

   

Nástin stručných dějin školství ve Velké Losenici

                                              

Autorem následujícího textu o historii školství ve Velké Losenici je PaedDr. Stanislav Klusáček.

 

O počátcích školy ve Velké Losenici není přesnějších zpráv, ale patrně souvisí se zavedením stálé duchovní správy v r. 1746 a v souvislosti s nařízením povinné školní docházky tereziánskými dekrety.

Původní školní budova se nacházela v čp. 67 (v těsné blízkosti kostela) a byla několikrát upravována, příp. přistavována v letech 1789, 1829 a 1873. První dvě přestavby patrně souvisely s kontrolami krajských školních komisařů, kteří i jinde nařídili v těchto letech opravy školních budov, neboť je shledali pro výuku nevhodnými jak z hlediska kapacitního, tak i zdravotního (poznamenejme, že v této době hygienická zařízení buď nebyla vůbec, nebo v dřevěných stavbách u hnojiště na školním dvoře).

Ani po provedených úpravách obvykle plné potřebě školní budova nestačila a 2. třída byla zřízena v těsné blízkosti na rychtě č. p. 2. Obec proto r. 1887 přikročila ke stavbě nové školní budovy na čp. 38 nákladem 26 tisíc K ( dvěma tisíci přispěla země). Byly v ní nejdříve dvě, brzo tři třídy a byt řídícího učitele se zvláštním vchodem ze dvora.

Školní obvod v té době tvořily i obce Račín (odškolen v r. 1822), Sázava (do r. 1825), Šlakhamry a Pořežín. Důvodem k odškolení byly obvykle špatně schůdné cesty v zimním období a též i ustanovení, že „cesta do školy by neměla déle než hodinu trvati".

Koncem 19. stol., za řídícího učitele Jakuba Hladíka, byly pravidelně prováděny učitelské porady, kde kromě hodnocení účinnosti pedagogické práce a příležitostných výročí se pravidelně hodnotila školní docházka a často musela místní školní rada řešit nedbalou školní docházku některých dětí (i opakovaně). Běžnými oslavami byla výročí narození či jmenin císařských manželů nebo jubilejní výročí panování Jeho Veličenstva, kdy byly oslavy zvlášť okázalé. Až do r. 1918 byl počátek školního roku (k 16. 9.) i konec školního roku

(k 31.7) zahajován slavnými bohoslužbami v kostele sv. Jakuba st. a v třídní knize o tom byl vždy učiněn řádný záznam.

Po roce 1918 byla i losenická škola značně laicizována v intencích školské politiky 1. republiky (odstranění konfesionálních oznaků z čelní stěny ve třídách a zrušením povinné návštěvy bohoslužeb před vyučováním i přispěním učitelského sboru působícího v té době ve škole v duchu protihabsburských a pokrokových tradic našeho národa). Národní školství se v té době řídilo tzv. malým školským zákonem z r. 1922 a nařízeními ministerstva školství a národní osvěty.

I vyučovací proces se pozvolna měnil vlivem nových reformních snah, snadnější dostupností učebnic i jejich odborné, jazykové i pedagogické úrovně i zvětšujícím se rozsahem školních sbírek a knih žákovské i učitelské knihovny. Školní sbírky byly doplňovány obrazy pro jednotlivé předměty i trojrozměrnými pomůckami, škola měla k výuce

(na rozdíl od dnešní doby) poměrně velkou sbírku vycpanin. Založena byla i školní zahrada, kde se žáci učili pěstovat a ošetřovat ovocné stromy a většina stromů v obci byla jimi vysazena. Nedílnou součástí výuky ve všech třídách byla industriální výuka (dnešní pracovní činnosti), kterou vedly zvlášť vyškolené industriální učitelky. Významnou pomůckou se stal rozhlasový přijímač, kterým musely být všechny školy povinně vybaveny po r. 1935 i v souvislosti s budováním civilní obrany. Hlavním cílem však bylo přiblížit dětem mluvené slovo přímo a umožnit přenos událostí bezprostředně při jejich vzniku, jako např. projevy státníků, komentáře sokolských sletů a zejména události z r. 1938 a pozdější doby.

Škola se částečně zabývala i dobročinností. V druhé polovině 30. let se vařila polévka pro chudé a přespolní dětí, např. v r. 1937 bylo uvařeno 960 porcí.

Od 1. října 1940 přešla v souvislosti se změnami správního uspořádání obec Velká Losenice ze správního obvodu Chotěboř do obvodu Nového Města na Moravě, a tak bylo poprvé porušeno zemské uspořádání politické správy. Tím i škola ve Velké Losenici přešla do správy novoměstské. Na podzim 1939 byla provedena revize žákovské a učitelské knihovny a všechny knihy, které neodpovídaly intencím Velkoněmecké říše, byly protokolárně vyřazeny. Povinně byla zavedena němčina, v některých třídách až 6 vyuč. hodin týdně. Někteří učitelé museli absolvovat kurz německého jazyka a podrobit se příslušné zkoušce. Zároveň byla zavedena šestičíselná klasifikační stupnice (označení pátého stupně - sotva dostatečný). Projevy českého národního cítění byly potlačovány a v českých krajích byla němčina zrovnoprávněna s češtinou.. Všechny školní kroniky musely být odevzdány. Plnění příkazů protektorátní politické i školní správy v losenické škole kontroval i zemský školní inspektor Dr. Jaroslav Parma a okresní školní inspektor Rudolf Štefek. K podpoře chodu válečného hospodářství­ byly pořádány časté sběry odpadových surovin: železa, barevných kovů, starého papí­ru a textilu a Å¡kolní děti musely sebrat určené množství léčivých bylin. Rovněž se Å¡kolní děti účastnily výsadby lesních sazenic.

Po osvobození­ konečně› došlo na podzim 1945 ke zří­zení ­ měšťanské školy v budově›

č.p. 38 a obecná škola byla přestěhována do č.p. 123 („Na palouk") do usedlosti Alberta Roseckého. Měšťanská škola byla organizována jako trojtří­dní­ (110 žáků) a 20 žáků jednoročního učebního kurzu a obecná Å¡kola rovněž jako trojtřídní se 101 žáky. Ředitelem měšťanské (později střední ) Å¡koly se stal Dobroslav Svoboda a řídícím učitelem obecné Å¡koly (později národní Å¡koly) Richard Hladík. Å kolní obvod tvořily obce Velká Losenice, Malá Losenice, Vepřová a Pořežín. Nové Dvory a Sázava do nového obvodu nevstoupily (pro Å¡patné dopravní spojení i z tradice Å¡kolní docházky). VeÅ¡keré Å¡kolství opět přeÅ¡lo do správy chotěbořského okresu a okresním Å¡kolním inspektorem jmenoval ministr Å¡kolství Rudolfa Čapka. Ve vyučování doÅ¡lo k zásadním změnám. Předně byla zruÅ¡ena výuka německého jazyka a zavedena výuka ruského jazyka od 4. post. ročníku. Pro učitele ruského jazyka byly pořádány kurzy ukončené kvalifikační zkouÅ¡kou. Proběhly revize knihoven a byly vyřazeny vÅ¡echny knihy a pomůcky, které neodpovídaly požadavkům obnovené republiky. Učitelé byli povinni složit slib věrnosti republice. Poválečné vyučování bylo vedeno v radostném duchu z nově nabyté národní svobody. Byly také vydány nové učebnice. Jejich vysoká odborná a pedagogická úroveň odpovídala potřebě nové doby. Vytvořili je přední pedagogičtí odborníci s dlouhodobými zkuÅ¡enostmi tvořivé pedagogické práce.

Obě Å¡kolní budovy byly po válce opraveny a na obecné Å¡kole byl zřízen za pomoci organizací Å¡kolní rozhlas včetně potřebných doplňků, který instaloval zanícený radioamatér Jan Halama, který ač malíř pokojů, uměl opravit téměř každý elektrický spotřebič i poměrně složité rozhlasové přijímače a ústředny. Hlavní budova v Äp. 38 Å¡kolní rozhlas v té době neměla.

Od 1. 7. 1949 byla provedena rozsáhlá reorganizace státní správy a podruhé při ní byla poruÅ¡ena zemská hranice a Velká Losenice a celé Přibyslavsko bylo přičleněno k nově utvořenému okresu Žďár nad Sázavou. Å kolním inspektorem byl jmenován dlouholetý učitel obecných Å¡kol (i koncentráčnický vězeň) Vladimír Å acha. (Nutno podotknout, že obec Velkou Losenici pro zastaralost Å¡kolních budov i problematickou iniciativu při výstavbě nové - dlouho plánované - Å¡kolní budovy neměl moc v lásce a dával to i dost najevo). V této době doÅ¡lo ke sloučení vÅ¡ech dětských organizací a v r. 1950 byla v jarních měsících založena pionýrská organizace a 4. 6. vykonali noví pionýři slavnostní slib. Od té doby se tato nově vzniklá organizace věnovala vhodnému využívání volného času Å¡kolních dětí. Dnem 1. února 1951 vstoupil v platnost nový Å¡kolní a zkuÅ¡ební řád ( kázeň a morálka, klasifikace, podmínky postupu do vyšší třídy aj.) a zavedeny žákovské knížky. Na konci Å¡kolního roku se konaly písemné zkouÅ¡ky a ústní závěrečné zkouÅ¡ky před zkuÅ¡ební komisí. S platností od 1. 9. 1953 byl změněn radikálně dosavadní Å¡kolský systém. Celé povinné Å¡kolství bylo soustředěno pod jednou správou a byla vytvořena osmiletá střední Å¡kola (povinná Å¡kolní docházka byla zkrácena o jeden rok) a jejím ředitelem se ve Velké Losenici stal Dobroslav Svoboda. Počet Å¡kolních dětí k 1. 9. 1955 byl 170.

Další změna Å¡kolské vzdělávací soustavy nastala od Å¡k. r. 1960/61, kdy se Å¡kolní docházka opět prodloužila na devět let. Organizačně se základní devítiletá Å¡kola dělila na I. stupeň s 1. až 5. post. roč. a na II. stupeň s 6. až 9. post. ročníkem Tato organizační struktura byla velmi dobře uspořádaná s promyÅ¡lenými osnovami a vzájemně provázaným mezipředmětovým učivem. Zřízen byl předmět pracovní vyučování s jednohodinovou týdenní dotací na I. stupni a tříhodinovou týdenní dotací na II. stupni. Předmět se členil na práce v dílnách a na pěstitelské práce. Se jeho zavedením vyvstal na větÅ¡ině Å¡kol problém se zřízením Å¡kolních dílen a vyhledáním vhodného pozemku v blízkosti obce pro pěstitelské práce. V dílnách se žáci učili pracovat se dřevem, kovem a plastickými hmotami, v pěstitelských pracích se věnovali pěstování sazenic, ovocného stromoví vÅ¡eho druhu, vč. roubování a očkování a řezu ovocných stromů. Předmět významně přispíval k rozvoji manuálních dovedností, vč. teoretické přípravy. Kromě toho byly zřizovány v rámci nepovinných předmětů pro dívky velmi často kurzy Å¡ití, vaření a péče o dítě. Ve Velké  Losenici byla Å¡kolní dílna zřízena v objektu bývalé továrny na celuloidové zboží a v jejím prvním patře byla zřízena jedna třída. Další byla vybudována v objektu bývalé mlékárny. I. stupeň měl některé ročníky spojené, ale jen do doby zruÅ¡ení okolních málotřídek (v Nových Dvorech a Malé Losenici). Pak už jen výjimečně. Na II. stupni bylo nutno početnější třídy v některých předmětech dělit a jejich výuka probíhala buď „Na palouku" nebo v kulturním domě. Poslední dělená třída byla ve Å¡k. roce 1974/75. Dobroslav Svoboda byl ředitelem do r. 1965 a po něm nastoupila Růžena Tesařová. Od r. 1971 do r. 1977 byl ředitelem Vladimír Vytlačil.

Od Å¡k. roku 1976/77 byla ve výuce realizována tzv. nová koncepce, která spočívala především v zavádění množinové výuky v matematice. Vždy úspěšnost realizace nových pojetí, metod a systémových změn závisí na aktivitě učitelů a jejich přístupů k výuce a možnostech nevhodné (byÅ¥ v dobré víře zaváděné) změny eliminovat podle personálních, pedagogických, prostorových a finančních možností. Během doby bylo nutno provést změny, které se vÅ¡ak uplatňovaly s nedůvěrou zejména u odpovědných orgánů. Zároveň byla provedena organizační změna, a sice I. stupeň měl jen 4 post. roč. a II. stupeň 5 post. roč. Tato

změna přetrvala až do r.1990. Od r. 1977 byl ředitelem Josef LaÅ¡tovička a po jeho náhlém úmrtí pan Vrzáček (1979). V roce 1979 bylo přistoupeno konečně ke stavbě nové budovy na místě, které už bylo pro ni vyhlédnuto a schváleno v polovině 30. let v lokalitě nad paloukem. Nová Å¡kola byla otevřena k 1. září 1981 a jejím ředitelem se stal Stanislav Fiala. Ten vykonával funkci do 31. ledna 1990. Byl vynikajícím hudebníkem a organizátorem pěveckých soutěží.